THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Poměrně neznámá kapela, že? Viděli jste už někdy někde leták Prejudice? Nebo snad jejich CD? Ne? No, nedivím se, Prejudice jsou z Belgie a asi toho moc na propagaci nedělají. A to je chyba!!! Jejich muzika je totiž dost dobrá. Tihle Belgičani dokáží výborně sloučit techniku, údernost a drive, aniž by to ubralo na síle celé tvorby. Najdete u nich takový ten sypavý thrashový základ typický třeba pro Slayer a některé rané deathové bandy, najdete tu i smysl pro kombinaci a prolínání rytmů, pauzy, sekavost, podobně jako např. u Meshuggah. No a technické kytarové vyhrávky, bublání basy, spousta sól, inspirace Death se taky nezapře. Dokonce Prejudice používají i trochu kláves. Prostě je to velmi pestré, technicky dobře zvládnuté a taky slušně natočené (točili to v Holandsku). Není to první počin Prejudice, tomuto CD předcházelo demo Jaundiced Eye a kapela taky nehraje tři týdny, takže ta vyhranost je znát. No a o čem že to ti Belgičani pějí? Ne, nebojte se, nezpívají, anóbrž má vokalista Erik řádný chraplák. Občas mu asistuje i kytarista Def. Celé CD je věnované týraným, ztraceným a zavražděným dětem. Chvályhodné a sympatické, neboť to není jen gesto, ale o tomto tématu pojednává i značná část lyriky na Broken Promises. Ale najdete tu i věci, pojednávající o myšlenkových pochodech sériových vrahů (Serial Minds), něco o stínech společnosti, o předsudcích... Koneckonců samotný název kapely znamená „předsudek“. Prostě sympatické, tedy alespoň mně ano. I booklet CD je pěkně zpracovaný, jsou tam texty, fotky... Samotný titulní obrázek je jakousi koláží oka a planety Země. A mimochodem Prejudice mají taky moc hezké logo... Pokud se vám něco z těhle mých keců zdá dobré, rozhodně se po Prejudice poohlédněte, stojí to za to!
9 / 10
Reality (2001)
Broken Promises (1998)
Jauncided Eye (demo) (1996)
Violent New Breed (promo) (1994)
Vydáno: 1999
Vydavatel: D&F Agency
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.